Krásný den, milí rybáři a rybářky.
Dnes zkusíme přihodit trochu jiný příspěvek. Jedná se o krátký příběh, kterým se Vám pokusíme přiblížit výkon rybářské stráže zase o krok blíž.
“No hele, už zase tam je!”, vykřikl Pavel se svým dalekohledem v ruce. “Jo, a co teda podle tebe dělá? Zase podle tebe chytá?”. Pavel s opovržlivým pohledem oddálil dalekohled od obličeje a mlčky přešel poznámku jeho kolegy.
Měl totiž z člověka, kterého pozoroval, takový divný pocit, protože vždycky když se muž objevil u svého hnízdečka hříchu, koukaly z toho akorát problémy a práce pro rybářskou stráž. Byl to ten typ, který si prostě nedá pokoj a pořád bude pytlačit, dokud snad nevychytá všechny ryby v přehradě. To víte, čest rybářské stráže Pavlovi nedala, aby se tam nejel podívat. “Jindro pojď, zajedeme se na něho podívat.”, řekl. Jindra pokynul hlavou a oba si dali své průkazy rybářské stráže do kapsy u kalhot a pomalu se přesunuli k autu.
Zrovna dva dny pršelo, a tak si ještě nějakou chvilku oklepávali bahno z pohorek, protože to poslední, co chcete, je ještě hodinu vyklepávat hlínu z koberečků a omývat zaneřáděné plasty u dveří po prochozeném dni kolem vody. V autě si Pavel s Jindrou probrali možné situace, které je u pytláka mohou potkat a jak by na ně asi zareagovali. Kdo je připraven, není překvapen. Po necelých patnácti minutách, které jim trvalo objet Brněnskou přehradu, zastavil Jindra schválně kousek dál od pytlákova doupěte a když vystoupili, opatrně zacvakli dveře. Byla už skoro tma a začínal utichat denní ruch, proto byli opatrnější než obvykle. Cestou k pytlákovi šli pomalu a poslouchali, jestli neuslyší nějaké zvuky, které by jasně poukazovaly na pytlákovu akceschopnost. Žádné zvuky sice neslyšeli, ale když se pomalu přiblížili k pytlákovi na dohled, bylo jim hned jasné, že je čeká ještě práce. Pytlák zrovna držel v ruce prut a čekal na svůj úlovek. Ten přišel, jen v podobě kontroly ze strany Pavla a Jindry. Oba si pověsili zpět průkazy rybářské stráže na krk a už svižnějším krokem vyrazili za pytlákem. Pavla zarazilo, že pytlák neměl ani snahu se kolem sebe dívat a dávat si pozor, co se kolem něho děje a tak když došli skoro na pět metrů k němu, pěkně z plna hrdla se slušně představil: “Dobrý den přeji, rybářská stráž!”. Jindra nezůstal netečný a taky si přidal: “Předložte nám vaše doklady potřebné pro lov ryb!”. Oba dva už ale dobře věděli, že se žádných dokladů nedočkají, protože tenhle pytlák na nějaké papíry zvysoka kašle. “Vždyť víte že nic nemám, já to jen tak zkouším, sem tam chytnu nějakou Červenku, ale všechno hned pouštím, no tak chlapi?!”. Ale Pavel s Jindrou moc dobře věděli, že zrovna tenhle pytlák nikdy svoje úlovky zpátky do vody nepustí. Ba naopak. A protože věděli, že pytlák už má vyslovený zákaz rybolovu, přivolali na místo muže zákona, kterým pytláka předali, aby mu vysvětlili co se smí a co ne – samozřejmě v mezích zákona! A tím náš příběh končí, zazvonil zvonec a pohádky………nebo že by ne? Ježkovi voči – nekončí! Pavel s Jindrou totiž za necelý měsíc opět obráží břehy přehrady a koho to zase nevidí s udicí v ruce? No jasně, starého známého pytláka a už zase si spokojeně hačá u břehu. “Chlapi neblbněte! Vždyť já už si snad půjdu sednout!” Pavel s Jindrou se na sebe podívali a kdyby nevěděli o tom, že jim tenhle pytlák neustále loví ryby přímo za zadkem a to dennodenně, tak by jim ho snad i bylo líto. Kolikrát ho upozorňovali, že to špatně skončí, kolikrát ho upozorňovali ať nechytá když ho potkali a zrovna u sebe neměl udičku, ale všechno to bylo marné. Jindra na nic nečekal a opět na místo přivolal policii. Ti si pytláka vzali už podruhé k sobě na stanici a Jindra s Pavlem doufají, že teď již pytlák pochopil, že na Brněnské přehradě mu pšenka nepokvete a oni nebudou muset opět poslouchat pytlákovi výmluvy, až ho zase jednou zmerčí. Tak a teď si můžeme říct, že je to konec příběhu, který pro rybářskou stráž skončil dvojnásobně úspěšným ulovením chronického pytláka.
Zdá se vám příběh přitažený za vlasy? Že by snad takový pytlák nemohl skončit za mřížemi? Z praxe již můžeme říci, že mohl. Tento příběh je pravda a sníme své odznaky, jestli jsme Vám lhali, jen to nebylo přesně tak, jak je popsáno, ale znáte to – na každém šprochu, pravdy trochu. Každopádně jako důkaz Vám dáme k nahlédnutí dva rozsudky Městského soudu v Brně, který takového pytláka již dvakrát odsoudil na konci minulého roku 2022. Díky Bohu pro pytláka, to ani jednou neskončilo žalářem, ale nebylo k tomu daleko. Ruku bych do ohně nedal, že jestli se bude psát ještě jeden příběh o Pavlovi s Jindrou, kteří potřetí chytili pytláka, tak že pytlák nakonec za mřížemi skutečně skončí. Není účelem rybářské stráže nechávat lidi zavírat do Šatlavy, ale vůči každému slušnému rybáři, který si své přisvojené ryby poctivě zapíše, by to bylo nespravedlivé nechat pytláka jít. A od toho tady rybářská stráž, mimo jiné, taky je. Krásné zážitky od vody při pohledu na pruty a ne na celu předběžného zadržení, Vám přeje Vaše rybářská stráž.
Trestní příkaz ze dne 12.11.2022
Trestní příkaz ze dne 11.12.2022
Autor článku: Tomáš Žemlička
