Přátelé a kamarádi cechu rybářského,
je tomu už více než rok, co jsem se zařadil do společenství rybářské stráže a s tím spojených povinností a událostí, které k tomu patří. Teda alespoň jsem si myslel, že jsem se již zapojil do všeho.
Byl jsem však vyveden z omylu. Netrvalo to totiž ani půl roku a už jsem začal být zvaný do kroužků začínajících rybářů a rybářek, pomáhal jsem vysazovat stromky na přehradě, zúčastnil jsem se „čištění“ našich vod od uhynulých ryb a podobně. Každým dnem jsem byl překvapenější a překvapenější, kolik se toho kolem pobočného spolku Brno 2 děje.
Fakt jsem si myslel, že už mě nic nepřekvapí a že spolek již vyčerpal své možnosti vůči mé osobě.
Ale jak už to tak bývá, tak když už si opravdu myslíte, že Vás nic nepřekvapí, tak přijde překvapení největší. Tímto překvapením pro mě bylo pozvání na rybářský tábor, který se každoročně koná pro děti kroužků, jenž jsou pořádány PS Brno 2.
Řekli mi, že je to pohoda, že můžu jet jako vedoucí a být ve společnosti takových malých lidí. V minulosti jsem jezdil na tábory jako dítě, takže sem moc dobře věděl, že stačí děti zabavit na pár chvil kolektivními hrami, občas jim něco uvařit a sem tam vyřešit nějaký jejich problém. Takhle jsem to totiž vnímal jako děcko na táborech já! Byla sranda a pořád se něco dělo, ale zjevně se to dělo bez cizího zapříčinění, tak nějak spontánně.
Ježíši, jak já sem sám sebe vyvedl z omylu! Byl to pro mě týden permanentní nevyspalosti, neustálého míchání šťávy pro žíznivce (snad proto jsem si vydobyl přezdívku pan Šťávička) a řešení problémů, které jinak neznám, protože ta banda dětí dokáže vymyslet neskutečné věci. Ale tohle všechno bylo naprosto nicotné, oproti té společné radosti s dětmi, které překonaly osobní rekordy v největší rybě, které se smály jak pobláznění, když jsme vymýšleli blbosti a například jsme jim předcvičovali vodní aerobic a podobně.
Jedna věc je, kolik to bylo dětských úsměvů, kolik to bylo radostných chvil, ale dovedete si představit, kolik je v tom úsilí všech těch vedoucích? Já jsem jenom nahlédl pod pokličku a částečně se na tom podílel, většinu však odvedli již stálí vedoucí.
A víte proč je tento článek v sekci rybářské stráže, a víte kdo ti vedoucí jsou? Každý z nich má placku rybářské stráže, s každým z nich se setkáváte a zároveň každý z nich obětuje sakra velký kus svého volného času pro ty malé lidi, kterým pomáhají k plnění jejich dětských snů. Já doufám, že to pro mě nebyl poslední tábor a že všichni vedoucí dětských táborů -členové rybářské stráže, budou i nadále dělat takhle úžasné věci!
Výkon RS není jenom o tom chození kolem vody a dělání „bububu“ na nepoctivce, je to i o spoustě dalších věcech.
Budeme se na Vás těšit u vody, na kroužcích s Vašimi dětmi a teď už víte, že i na táborech. Vaše rybářská stráž.
Autor článku: Tomáš Žemlička
